1.2.2006
Téměř každý majitel psa zná pojem „anální žlázy“, který napovídá, kde se zmíněný orgán nachází. Tento název je ale nepřesný – správně jsou to paranální váčky. Jedná se o párový orgán – váčky jsou umístěny po obou stranách vedle konečníku mezi vnitřním a vnějším svěračem jeden až několik centimetrů hluboko. Je možné je nahmatat ukazováčkem rektálně u větších plemen nebo při zvednutí ocasu přes stěnu konečníku pomocí palce a ukazováčku u malých plemen jako kulovité útvary velikosti hrášku až vlašského ořechu. Při stisknutí těchto váčků vytéká zapáchající sekret vývodem, který prochází mezi svěrači a vyúsťuje na přechodu sliznice střeva a kožního pokryvu konečníku. Tento sekret kdysi sloužil jako jeden ze způsobů značkování teritoria – pes vždy při kálení vytlačil trochu páchnoucí tekutiny a tím dal najevo, že tady je pánem on. Postupující domestikací ztrácely žlázy tuto funkci a v současnosti jsou zdrojem velmi častých potíží především u malých a středních plemen a také německých ovčáků. Pokud nedochází k průběžnému vyprazdňování obsahu žláz, může se tento díky lokalizaci váčků snadno infikovat a způsobit zánět. Prvním příznakem přeplněných žláz bývá „sáňkování“ – pes si sedne a pohybuje se vpřed pomocí předních končetin. V této fázi je nutné žlázy vyprázdnit – to udělá každý veterinární lékař a v případě zájmu je možné toto majitele naučit. Pokud se tak nestane, velmi pravděpodobně bude později sekret hnisavý někdy s příměsí krve a pak je i vymáčknutí obsahu zanícených žláz pro psa velmi nepříjemné. Jestliže je zánět komplikován ucpáním vývodu žlázy, pak dochází ke vzniku anální píštěle, to znamená, že obsah žlázy začne vytékat otvorem v osrstěné kůži vedle konečníku. To už bývá celá oblast konečníku zarudlá a velmi bolestivá.
V první fázi většinou postačí vyprázdnění obsahu váčků, které je možno opakovat podle potřeby. Časový interval je velmi individuální a u většiny psů je to jeden až tři měsíce, může být ale podstatně delší i kratší. Zanícené váčky je třeba po vyprázdnění důkladně vypláchnout a aplikovat do nich antibiotika, která je možno ve vážných případech podat i celkově. Do vyléčení je většinou nutné tuto proceduru několikrát opakovat. U chronických případů nebo nádorově změněných váčků je možné uvažovat o jejich chirurgickém odstranění.
