I DOMÁCÍ MAZLÍČCI MOHOU MÍT POTÍŽE S CHRUPEM

Stejně jako my mají i zvířata orgán sloužící ke zpracování potravy – zuby. A stejně jako my o své zuby pečujeme (více či méně), je třeba pečovat o chrup zvířecí. Každý druh zvířat má určitý typ a počet zubů – podle toho, co je jeho hlavní potravou. A každý typ chrupu vyžaduje jinou péči.

Na prvním místě v péči o zuby jsou naši domácí mazlíčci – pes a kočka.

První problematické období u psů z hlediska onemocnění zubů nastává při výměně mléčných zubů za trvalé. K tomu dochází u všech psů dle plemene ve věku 5 až 7 měsíců. U malých plemen, především yorkširských teriérů nebo jezevčíků mohou mléčné zuby zůstat a trvalé  vyrůstají vedle nich. Protože nemají dostatek místa, rostou nakřivo mimo osu čelisti, dráždí sliznici dutiny ústní a pysků a vytváří se na nich už v nízkém věku zubní kámen.

Jestliže do věku 8 až 9 měsíců nedojde k vypadnutí mléčných zubů, je třeba je vytrhnout, aby se trvalé zuby mohly dostat na své místo. Nejčastěji se jedná o mléčné špičáky.

Zubní kámen je nejběžnější onemocnění zubů, se kterým se veterinární lékař v praxi setkává. Vyskytuje se nejvíce u starších psů malých plemen, ale může se objevit i u mladších zvířat, která mají k jeho tvorbě predispozici, případně jeho tvorbě  napomáhá složení stravy. U zvířat krmených suchou stravou je výskyt o něco nižší, protože kousání granulí pomáhá mechanicky odstraňovat zubní povlak. Je možné využít granule speciálně vyrobené k tomuto účelu, ale pro vyšší cenu není jejich použití u nás běžné (výrobek značky Hill´s).

Zubní kámen se může projevit pouze formou mírného povlaku, přes výrazné zahnědnutí krčků zubů až po stav, kdy zuby nejsou pod vytvořeným kamenem vůbec patrné. Tehdy je také přítomen těžký zánět dásní a výrazný zápach z dutiny ústní.

Léčba spočívá v několika krocích, z nichž první je odstranění zubního kamene. To se provádí v celkové analgosedaci, v těžkých případech v celkové anestezii. Majitelé mívají z důvodu vyššího věku zvířete a někdy přítomnému onemocnění srdce ze sedace nebo anestezie obavy. Proto potřebné ošetření zubů odkládají a neuvědomují si, že zhoršující se zubní kámen podporuje vývoj zánětu dásní, který zatěžuje celý organismus. Tento zánět dásní pak může být příčinou selhání důležitých orgánů. Proto je třeba při prvním náznaku zubního kamene tento ošetřit. Máme k dispozici několik druhů sedace a anestezie a pro každé zvíře je možno zvolit ten optimální. Aplikaci sedativ nebo narkotik vždy předchází důkladné klinické vyšetření a v odůvodněných případech též vyšetření krve. Vlastní ošetření se provádí buď mechanicky nebo zubním laserem. Jestliže je zubního kamene málo a zvíře dobře spolupracuje, je možno provést částečné mechanické vyčištění zubů bez sedace. Většinou je to ale jen dočasné řešení. Interval mezi ošetřeními je individuální, ale pohybuje se od 6 měsíců do 2 let, v průměru 1x ročně.

Dalším krokem je léčba přítomného zánětu dásní. Je opravdu důležité provést oba tyto kroky, jeden bez druhého bude účinný podstatně kratší dobu.

Dáseň je tvrdá struktura, která obklopuje krček zubu a drží ho v zubním lůžku. Nejčastějším onemocněním dásně je zánět. Postihuje psy i kočky a je způsoben nahromaděním patogenních bakterií při okrajích dásně. Zhoršující se zánět může vyústit v postupné odumírání dásně až její zhnisání a bakterie mohou pronikat i do hlouběji uložených struktur, jako je zubní lůžko a čelist. Tento proces má za následek uvolňování zubu z lůžka a jeho možnou ztrátu. To je jen jeden ze závažných důsledků zánětu dásně. Rychle se množící patogenní bakterie proniknou v důsledku prohlubování stavu do krevního oběhu a mohou se usadit v kterémkoliv dalším orgánu, kde způsobí zánět nebo vytvoří opouzdřené ložisko  – absces. Výsledkem je také výrazné zatěžování imunitního systému, který se infekci brání. Toxické produkty zánětu dásně, které je nutno z organismu vyloučit, silně zatěžují příslušné orgány – játra a ledviny a to může způsobit jejich postupné selhání.

Zánět dásní je častější u starších psů malých plemen a u starších koček. Může se objevit i u štěňat při výměně mléčného chrupu.

Prvním příznakem, kterého si  majitel většinou všimne, je výrazný zápach z dutiny ústní.

Dále se zánět projevuje  změnou barvy okraje dásně ze zdravé růžové do červené až fialové, mírným otokem dásně a zvýšenou krvácivostí při doteku. Zvíře se brání manipulaci v okolí dutiny ústní a může se objevit i nechuť k příjmu potravy v důsledku bolestivosti dásně.

Toto onemocnění je v naprosté většině případů spojeno s výskytem zubního kamene různého stupně. Zubní kámen, který odtlačuje dáseň od zubu tím umožní průnik bakterií. I když zubní kámen je na první pohled viditelnější než zánět dásní, je třeba si uvědomit, že pro organismus je z výše uvedených důvodu zánět závažnější. Vzhledem k spojení mezi oběma chorobami je třeba také obě léčit.

Léčba zánětu dásní může být lokální a celková. Lokální spočívá v oplachování okrajů dásně různými preparáty –  ze své praxe mohu doporučit nejlépe 3% peroxid vodíku 1x – 2x denně. Je možno použít též různé rostlinné odvary doma připravené nebo koupené v lékárně.

Účinnější je celková léčba, ke které se přistupuje v případě pokročilých případů, neúspěchu lokální léčby nebo pokud pacient odmítá spolupráci při  lokální léčbě. Pak používáme antibiotika v tabletách, která jsou přímo určena pro léčbu zánětu dásní.

Prevencí je pravidelné čištění zubů, které se provádí speciální zubní pastou a měkkým kartáčkem asi 2x týdně. Tomu je třeba zvíře učit od věku 5 až 6 měsíců, nejprve jen kroužením kolem zubních krčků prstem. Bohužel ani pravidelnou péčí se nelze vždy onemocnění vyvarovat.

U kočky je třeba dbát na péči o zuby stejně jako u psa, protože výskyt výše uvedených onemocnění je také velmi častý. Ztráty zubů v důsledku těchto chorob dutiny ústní jsou častější než u psa a  proto je opravdu  třeba zasáhnout včas. Kočka si většinou nenechá doma „čistit zuby“ a tak je nutné v případě potřeby provést ošetření ve veterinární ordinaci.

Dalším méně častým onemocněním je zubní kaz. Ten se projevuje postupnou změnou barvy zubu do šedivofialové.Takový zub je podle stupně bolesti možno vytrhnout nebo u specialisty zbrousit a ošetřit podobně jako v humánní medicíně.

Drobní hlodavci – morčata, křečci nebo králíci si obrušují chrup žvýkáním tvrdých částí potravy – např. tvrdého chleba. Pokud tuto možnost nemají – majitel krmí pouze zelené krmení, ovoce nebo komerční směsi, může dojít k přerůstání předních zubů (řezáků). Zvíře pak obtížně přijímá potravu a je nutno tyto zuby zkrátit. Tento úkon by měl provádět odborník – veterinární lékař, neboť při výrazném zkrácení řezáků se znemožní dotyk spodních a horních zubů a zvíře pak nemůže přijímanou potravu vůbec rozmělnit a hladoví.  Morčata trpí ještě jedním zubním onemocněním, o němž mnoho majitelů neví – přerůstáním stoliček. Stoličky jsou zuby uložené vzadu v dutině ústní a jejich zkrácení se neobejde bez celkové anestezie a použití speciálních nástrojů. Bohužel i po zbroušení mohou stoličky znovu přerůst během několika týdnů a proto může mít toto onemocnění nepříznivou prognozu, neboť takto postižené morčátko opakovaně nemůže přijímat potravu.

Z běžně chovaných plazů se zmíním o želvách, u nichž je třeba pečovat o „zobák“. To je tvrdá část horní čelisti, která přirozeně přesahuje čelist spodní a má tendenci přerůstat. Želva má pak  potíže s příjmem krmiva. Ošetření přerostlého zobáku provádí opět veterinární lékař opatrným zastřižením nebo zbroušením.

Ne nadarmo jsou ptáci a plazi příbuzní, takže podobný problém mívají i domácí ptáci. V praxi se setkáváme nejčastěji s přerostlým zobáčkem u andulek. Ten se ošetřuje podobně jako u želvy – citlivým zkrácením.

Závěrem ještě pár slov k dalšímu věrnému příteli člověka – koni. U koní může být zdrojem problémů nepravidelný chrup nebo některé zlozvyky (klkání). Řezáky jsou pak více obroušené nebo nepravidelně rostlé a to ztěžuje koni příjem krmiva a žvýkání. Nestejnoměrné otírání kousacích ploch způsobuje přerůstání některých druhů zubů (třenáků a stoliček). Proto je nutné dutinu ústní koním pravidelně prohlížet a přerostlé zuby zabrousí veterinární lékař speciální rašplí.